Na maturitu jsem se začala připravovat poctivě. V srpnu jsem si zpracovala 2 otázky z dějepisu, protože se dějiny stejně do maturity nezmění a budu mít alespoň čas na ostatní věci. Přešlo mě to dost brzo, protože ''času je ještě dost'', žejo.
Čas běžel. Od září jsme psali každý týden jednu otázku z dějepisu, stihli jsme jich sice 22 z 30, ale na všechny jsem se učila před hodinou a po hodině byste ze mě nedostali vůbec nic. Taky jsme psali z maturitních okruhů z češtiny, asi čtyřikrát, nejlepší známku jsem měla trojku, protože jsem to neviděla ani jednou.
A čas dál ubíhal, odevzdala jsem přihlášku k maturitě. Čeština, angličtina, němčina, dějepis. Dodnes nevím, co mě to napadlo maturovat z němčiny. Ok, geny a navíc nevím, co bych si místo toho dala jiného, ale pořád si myslím, že to byl fakt pitomej nápad.
Byla jsem dál poctivá, koupila jsem si troje desky s fóliema a pro každou maturitní otázku jsem si vyhradila jednu fólii a dala do ní papír, kde byl název předmětu, číslo otázky a název otázky. (Dohromady mi tvorba toho zabrala několik hodin a měla jsem dobrý pocit, že dělám něco do školy.)
Snaha být organizovaná mě stála doopravdy hodně času, největší problém byl, jak to bylo na jedné straně, kde byly papíry spojené k sobě, větší než na druhé, musela jsem to všechno vyndat a pootáčet tak, aby bylo vše rovnoměrně.
Čas ubíhal hrozně rychle, pamatuju si, že jsem si začala počítat dny do maturity někde na čísle kolem 50. Jenže byl ještě čas, že počkám na 30, jedna otázka denně je v pohodě. Dvě otázky denně taky v pohodě. A ostatní lidi měli na učení taky jen svaťák a zvládli to, žejo. Šlo to hrozně rychle.
Myslím, že to bylo ve středu o svaťáku, kdy jsem si uvědomila, že v úterý maturuju a začala jsem mít hrozný stres. Šla jsem spát ubrečená s tím, že se ráno začnu učit. Ráno jsem se vzbudila a pustila jsem si televizi. Naprosto bez snahy, naprosto bez vůle. Tím spíš, že se běžně dívám na televizi za půl hodiny týdně. Věděla jsem, že na tom nejsem dobře a uvědomila jsem si, že to není 6 otázek dějepisu denně, protože tam je ještě 25 angličtiny, 25 němčiny a 20 knížek do češtiny.
V sobotu jsem se naučila maturitní otázku dějiny Pardubic, v neděli starověký Řím. Vypsala jsem si bitvy z Řecka a přečetla si československé dějiny po '68, protože jsme to nestihli a nikdy nedělali. Zjistila jsem, že neumím říct Mečiar a natož to jméno skloňovat, a doufala jsem, že si tu otázku nevytáhnu.
V pondělí bylo slavnostní zahájení maturit. Bylo hrozné vidět vystresované spolužáky, kteří už měli maturovat, když jsem sama neuměla ještě skoro nic. Přišla jsem domů, vzala jsem složku s dějepisem, začala číst otázky a chtělo se mi brečet.
Neumím se totiž učit. Nikdy jsem se neučila, moje veškerá domácí příprava na písemky bylo maximálně si tak vypsat vzorečky na fyziku. Učila jsem se zásadně jen o přestávkách před hodinou/při hodinách. Teď jsem před sebou měla jedno odpoledne, 100 maturitních otázek, z toho 2/3 ani nezpracované a bylo to vážně příšerné. Přečetla jsem si asi 6 otázek z dějepisu s tím, že těch posledních 10 (20. století) dám nějak dohromady a k ostatním snad vždycky něco řeknu. Uměla jsem (jakože fakt uměla) tak 3. První dvě jsem si nechala na ráno, pravěk jsem si četla při snídani a orientální despocie až když jsem přišla do školy.
Přečetla jsem si jednou otázky z němčiny, co by tam k tomu asi mohlo jít říct. V češtině jsem doufala, že si vytáhnu jednu z těch asi 13 knížek, co jsem četla a angličtinu jsem vůbec neřešila.
Šla jsem spát celkem brzo, asi v 11, ale nemohla jsem usnout, asi do tří jsem ležela v posteli, klepala se zimou a snažila se uklidnit tím, že do září se to naučím. Vzbudila jsem se snad v pět, o půl šestý jsem vylezla a šla si přečíst ten pravěk. Bylo mi hrozně špatně, pořád jsem se klepala zimou a byla jsem smířená s tím, že to prostě jdu jen zkusit.
Problém nastal ve chvíli, kdy jsem odcházela a táta na mě zavolal, ať jdu za ním. ,,Tohle je prodloužení, tak to hlavně neposer.''
Nevím jestli mi vtrhly slzy do očí protože jsem si uvědomila, že ho nesmím zklamat, že ho mám hrozně ráda, protože je ve všem hokej nebo protože jsem si vzpomněla na Mocka, ale rozhodně jsem měla dost velké problémy s tím zastavit slzy a jít. Cestou na zastávku jsem přemýšlela nad tím, jak Mezei před dvěma roky škobrtnul na reklamě Budvaru a Vítkovice kvůli jeho nahrávce zvítězily v semifinále a věděla jsem, že nemůžu udělat stejně blbou chybu.
První předmět jsem měla němčinu, otázka 15, Reisen und Urlaub. Ne úplně špatné téma, na potítku jsem si něco připravila, problém nastal v tom, že se mě přísedící celou dobu na něco ptala a tím, že jsem musela vymýšlet odpovědi na místě jsem udělala hrozně moc chyb. Hned po zkoušení mi učitelka řekla, že mi strašně utekla gramatika, pak za mnou přišla, ať se tím netrápím, že to úplně nejhorší nebude. Mně v tu chvíli byla němčina už úplně u prdele.
Další na řadě byla čeština. Vytáhla jsem si Orwellovo 1984. Spolužačka, která šla po mě od rána říkala, že hlavně nechce tuhle knížku a československý dějiny, tak mi v tu chvíli trošku zatrnulo. Tuhle knížku jsem četla, bohužel už v prváku, tak to nedopadlo nejlíp, vlastně úplně nejhůř ze všech předmětů. A to jsem toho věděla celkem hodně.
Dějepisu jsem se bála fakt nejvíc, do chvíle, kdy jsem si vytáhla číslo 12. Třicetiletá válka, úplně první otázka, kterou jsem si v srpnu připravila. Neskutečná náhoda. Bohužel ke třicetileté válce patřila i barokní kultura a já lidi, kteří mají víc jak dvě jména fakt nemám ráda. Když mi učitel radil ''Kuks'', tak jsem slyšela ''Hus'' a říkala jsem si, co je to za kravinu, že to radši říkat nebudu a dobře jsem udělala. Něco málo jsem teda věděla, ale 1 architekt, 1 sochař a 1 malíř (s tím, že architekt a sochař bylo jedno jméno) teda nic moc. Ale tu válečnou část jsem věděla, tak jsem z toho měla dobrý pocit, sundala jsem si lodičky a šla si bosa koupit zmrzlinu.
Zcvrkly se mi asi stresem nohy, z lodiček mi vypadávala noha a i v balerínách jsem musela mírně upravit chůzi, abych vůbec někam došla.
Angličtinu jsem brala už jen jako srandu na konec a nakonec to bylo spíš úsměvné, protože jsem si vytáhla otázku číslo 1, kde byly obrázky o svátcích, zařizování oslavy a mluvit o nakupování. První úkol byl myslím o mezilidských vztazích, už ani nevím, na co se mě učitelka ptala. Z angličtiny jsem celkově ztratila 1 bod, což je fakt škoda.
Vyhlášení bylo trochu strašidelný, ale z němčiny a dějepisu jsem dostala dvojku, češtinu jsem nakonec taky udělala (5/9), ale bylo to o prsa korejské ženy, jak by řekl Jaromír Bosák. Angličtina 39/39, ale v tu chvíli mě hrozně trápil ten 1 ztracený bod ze slohu :D
Mimochodem, když už jsem nahoře říkala, že ve všem je hokej, tak vám ještě prozradím, podle čeho jsem tahala otázky - pustila jsem si pátý zápas předkola KLA-PCE a zkoumala do kterého místa dal Koba Jass gól Dušanovi. Levý dolní roh, ale ne úplně levý roh, jakože vlevo dole a u otázek o žeton vedle. Říkala jsem si, že podruhé to tolik smůly přinést nemůže a naštěstí to vyšlo.
Takže děkuji K. Jassovi, že mi zajistil maturitu. Bohužel nemůžu poděkovat lotyšsky, protože v tom jazyce umím říct jen ''proč''.
